Pohledem Pavla Wernera
Na sklonku srpna jsem absolvoval letos svůj druhý závod v domácím prostředí, Ostravské dupačky. Zcela uzavřená Hlavní třída v Ostravě-Porubě nabídla okruh dlouhý 2,5 km, s převýšením 12 metrů v podobě 300 metrů táhlého stoupání. Závod byl vypsán na 25 km. Kromě místních závodníků a závodnic dorazila početná skupina z Brna.
Start byl stanovený na 10:00 hod. Hodinu před plánovaným startem se přehnala intenzivní bouřka. Závod se tedy jel na mokru, z čehož jsem byl nervózní a první dvě kola jsem do zatáček najížděl, jak kdybych měl za koloběžkou přívěs. Hned po startu se ze závodního pole oddělila tříčlenná skupina jezdců. V druhém kole jsem se oddělil z hlavní skupiny a zkusil vedoucí trojici dohnat, což se mi podařilo za cenu totálního nasazení asi na 30 metrů. Naštěstí se se mnou odpojila i Kristýna, se kterou jsme spolupracovali až do pátého kola a střídali se. O pronásledování vedoucí trojice nemohla být řeč, tak jsem se soustředil na vybudování dostatečného náskoku.Kristýna mi ujížděla do kopce, z kopce jsem ji naopak sjížděl, na rovině jsme byli rovnocenní soupeři. ž do pátého kola, kdy jsem neustál tempo v kopci. Zbylých pět okruhu jsem jel sám na sebe.
Trať je široká a přehledná, organizace na jedničku, jak hlavního pořadatele, tak závodu koloběžek. Pro mě byl velký zážitek vidět i samotné cyklistické závody.
Rád bych, aby do příštích let byl tento atraktivní městský okruh součástí Rollo ligy.
Užili jsme si to všichni. Pavel W.
……a taky pohledem Klíštěte Moniky
Ano, zkusit si to jako TEN opravdový závodník a on ten den přišel. Ostravské dupačky byl můj opravdový závod.
Dres, závodní koloběžka / díky Onďo/ , podpora týmu, soupeři a fanoušci. A jo, já to dala a ani trochu se nestydím. Bylo to suprovní a opravdové. Díky týme, díky soupeři, díky fanoušci.