V sobotu 12.5.2018 po dlouhém zimním přešlapování vypukl letošní první závod již 50. ročníku Rollo ligy, nejstarší koloběžkové soutěže na světě. Pro mě, jakožto nováčka v této elitní společnosti byl celý víkend hlavně školící. Dlouhá cesta z Ostravy do Velkého Poříčí byla za diskuze s kolegy pestrá a tak jsme dojeli z poměrně zamračeného Ostravského rána na slunné náměstí Velkého Poříčí v pohodě a v dobrém rozpoložení. Tak co, rychle postavit koloběžky a já po tom, co jsem zahlédl pár projíždějících kolegů na zavodních strojích nemusel přemýšlet, jestli ty blatníky opravdu sundat. Prezence proběhla bez větších průtahů, makovému kolači většina z nás neodolala už vzápětí. Před startem ještě vyšel čas na treningové projetí trati, nervozita začala stoupat.
Start na podloží z dlažebních kostek nebyl z nejhladších, ale přecijen jsme se všichni vyhrnuli vpřed. Skupina se držela v pěkné kupě až do prvního kopce za divadlem, kde se pomalu trhala na měnší balíčky a závodnící z čela začli pomalu odpadávat. I pro mě radostný pohled na záda krásného dresu BoKolobka týmu nevydžel moc dlouho po tom, co sehraná dvojice Ondřej Koláček s Pepou Kvitou nastoupili do tempa. Velká stoupání vystřídal menší sjezd po kterém se nedočkavě přihlásil ten větší a rychlejší. Ve stále měnícím se profilu trati se každé kolo dalo co pilovat a taktizovat, takže těch 33km uteklo neuvěřitelně rychle. Až do cíle. A nebyl jsem poslední ( a co týmové pořadí? ), to je hlavní. Téměř nejlepšího týmového výsledku dosáhl procestovalý maratonec Josef Kvita, jež dojel s krásnou číslovkou 15. celkově a 11. v kategorii. Hned kousek za ním Ondra Koláček na místě 27. celkově a 19. za katergorii senioři, ke které patřím i já. Zbrusu nová letošní posila BoKolobka týmu Jan Fuchs uzavřel týmové pořadí s 31. místem ( a číslem 31 ) neboli 21. v kategorii z celkového počtu 51 jezdců. A kdo že byl teda ten nejlepší? Petr Libscher v kategorii kadeti to dokopal na neskutečné 3. místo. A další den si to ještě vylepšil, ale to bych předběhl. Velká gratulace každopádně míří i k Michalu Kulkovi, Matyáši Olšarovi a fenomenálnímu Láďovi Provodovi, trojici, která ovládla startovní pole.
Únava by se sice dala po závodě krájet, v okolí Velkého Poříčí se však vesele jezdilo a popíjelo až do pozdních nočních hodin. Pro mě nezbytná a přijemná pivní seznamovačka skončila ještě v sobotu, i tak mému výsledku na nedělní časovce moc nepomohla. Zbytek týmu se vyspal lépe a ve výsledku ukázali záda větší půlce starovního pole. V tělocvičně se každopádně spalo jako doma, jen místo partnerů zaujaly místo po bocích závodníků kolobky.
Nědělní časovku doprovázelo znovu nádherné počasí, jen tentokrát díky za větší ranní chládek. Rozvičování a protahování bylo vidět častěji, přecejen, bylo co překonávat. A nemyslím tím ten kopec. Prý to nebyl takový zabiják jako v loňském ročníku. A nebyl. Pepa Kvita zopakoval skvělé 15 místo, jen v kategorii se vyzdvihl na perfekní desátou příčku. I Ondra Koláček zůstal na své 27, v kategorii 16. A pro mě znovu uzávěrka. Jan Fuchs dosáhl na ne až tak špatnou 35. pozici s oblíbenou 22. v Kategorii. A zůstaneme u dvojky, protože Péťa Libscher to dotáhl na takhle luxusní umístění.
Obrovský dík patří pořadatelům tohohle tradičního podniku, letos se to podařilo opravdu na výbornou. Už teď si brousíme ráfky na druhé kolo v Račicích s pověstí nekonečného závodu. A že my závodíme rádi. Proč? Přece bo Kolobka.
Honza