Tak a je to… 6. kolo Rollo ligy a Rollo liga 2017 za námi,
tentokrát závodní jádro Bokolobka týmu zavítalo do Říčan u Prahy, vesniček Březí a Babic. Tým ve složení Šárka, Petřík, Pepe a Přemek, konečně na chvilku vyztužený o Honzu, se snad důstojně popral se závěrem 43. ročníku Rollo ligy.
Zjištění, že sprint bude do „lehkého 3,5% stoupání vyvolal u některých členů lehké zděšení (Přemek) a u jiných významně zlepšil náladu (Pepe). Povrch na hraně, ale díry byly označeny a ve sprintu až tak nevadily. Uvádím zde umístění dle času v kvalifikaci a u žáků a mástrech ženách shodné s finále.. Petřík třetí místo, Šárka 1. místo v mástrech ženách a 4. mezi ženami celkem. Pepe 15. místo v seniorech a 23. celkem (a moc pěkné zlepšení času v bojích o postup finále). Přemek chtěl víc, ale kopec voe…tak 4. místo v mástrech a 19. místo v mužích celkem (na rozjížďky už nebylo a navíc s vědomím, že je pomalý ☺, ví to od trenéra ☺).
A nakonec japonec, skokan na lyžích, Honza Waldhauser, kopce si nevšímal a drtil to jako rovinku v kvaldě 4. místo v seniorech a 5. místo celkem, škoda, že nemohl pokračovat do boje o finále, každopádně v rozjížďkách urval 4. nejlepší absolutní čas klání ve sprintu. Chápu, že je longboard přednější, ale příští rok by nám ty body asi mohly moc pomoci v družstvech…
V neděli se všichni (tedy asi Pepe a Petřík) těšili na super „lehce kopcovitý“ dlouhý závod. Nakonec už nebyl japonec, ale vcelku sympatický závod… Petřík 2.místo, a bylo to pro něj krátké ☺ a tím pádem 3. místo za celou Rollo ligu 2017 v žácích. Gratulace!

Šárka 1. v mástrech ženách a 3. v ženách celkem (nebýt zdravotní indispozice v průběhu závodu, mohl být výsledek o chlup sladší), celkovou Rollo ligu zakončila Šárka dle předpokladu na 1. místě v mástrech ženách a 3. místo v ženách celkem… dle mě Super výsledek! Velká gratulace! Lepší to snad mohla udělat jen Vysočina, kterou Šárka byla nucena ze zdravotních důvodů vynechat.
Pepe, nádherné 9. místo v seniorech, milovník kopců a v případě osazení předního kola Zippem 808 i milovník sjezdů ☺. 14 místo absolutního pořadí. Za celou Rollo ligu 2017 zřejmě na hraně první 20 v absolutním pořadí, ale musíme si ještě počkat na oficiální sčot. V seniorech zřejmě 11. ale uvidíme co oficiální výsledky.
Přemek, uplácané 5. místo v mástrech a 19. místo mezi muži celkem. Za celouRollo 2017 asi udržená první 20 v absolutním pořadí a 6. místo v mástrech – stejně jako u Pepeho bude potřeba si počkat na oficiální výsledky.
V příštím roce se těším na snad už zdravého (provozu schopného) Vencu Kowala, který to letos parádně rozjel a na jeho celkové výsledky si taky ještě počkáme. Dále pak na v příštím roce registrované a nadupané Ondřeje, Jiřinu, Moniku, Aleše, Pavla a snad i Honzu!? A samozřejmě na všechny kdo si to budou chtít za Bokoloku tým zkusit trošilinku rychleji než na výletě…
Čert na kolobce

O víkendu 2. a 3. 9. jsme se Mibobusem vydali do Velkého Poříčí v okrese Náchod, a to ve složení Přemek, Pepe, Já, Petřík a nová týmová posila Jiřka. V Poříčí se k nám přidal ještě Pavel W, který měl roli pozorovatele.
Závody měly kopcovitý charakter. V sobotu dlouhý závod pro Jiřku a Petra znamenal 10,5km (1 okruh), pro Šárku 31,5km a pro Přemka s Pepem 42km. Jiřinka své první závody v RL jela v kategorii hobby, ve které získala zlato, Petřík si dojel pro pěkné 2. místo. Oba byli spokojení.

Já jsem dojela v masterkách na 1. místě, celkově v ženách na 2. místě. Přema v dlouhém závodě obsadil celkově 20. místo (8.MM) a zaostal za Pepem o 30 vteřin, ten skončil celkově 18 (10 MS). Trať byla krásně náročná, zvlněná, měla jsem toho po 3 kolech dost. Chlapi jeli 4 okruhy a taky vypadali v cíli povadle :).

Po závodě jsme si v místní hasičárně dali steak, ubránili jsme Petříka před náborem Ultimy v čele s Majklem a Tomem, pokecali s ostatními závodníky a večer jsme na pokoji u elektronické tužky rozebrali naše slabiny.

Druhý den se jela časovka do vrchu. Náročný výjezd po náročné sobotě zvládl parádně Péťa a bral suverénně zlato. Kopce mu evidentně chutnají. Jiřka skončila v kat. hobby také zlatá.

Pepe jel výborně. Zlepšil si chuť po sobotě. Celkově skončil 12.( 6 MS). A ani nevypadal po dojezdu unaveně. Přemkovi kopec nechutnal a protrápil se na celkové 31. místo (12 MM). Já jsem vzhledem k současné zdravotní indipozici nejela. Kochala jsem se pohledem na upocené, makající závodníky. Časovka byla velmi náročná. Musím říct, že velmi malé procento závodníků tuto trasu zdolalo jízdou na koloběžce. Většina závodního pole alespoň kousek koloběžku vedla. Nevím, zda je to nejlepší volba pro závod. Mělo by to být spíše naopak. Ale to je můj pohled.           

Šárka

Dlouhý report z pro někoho dlouhých závodů 1.kola Evropského poháru a 4.kola Rollo ligy v Labe aréně Račice

Na tento „výlet“ jsem se po kolapsu na MČR v Plzni moc těšil, žádný kopec, poctivá placka ☺… Tedy nevím, zda stejné pocity sdílel i zbytek týmu. V rámci své nováčkovské mise v letošním roce, jsem mohl poprvé zúročit nabyté zkušenosti z poháru v Pardubicích…
Tým se v letošním roce poprvé přesouval na místo určení po vlastní ose, část svými vozidly v rámci prodloužené dovolené či naopak prodlouženého pracovního týdne a část to vzala vlakem. Na místě nás čekalo supr zázemí v podobě uzavřeného areálu, s ubytováním, restaurací – prověřeno ME ve veslování v dubnu letošního roku a připraveno na MS v rychlostní kanoistice v srpnu 2017, i proto jsme mohli pozorovat např. J. Dostála při tréninku.
Do Račic tedy dorazil Bokolobka tým Ostrava ve složení Šárka a jiří Waldhauserovi, Václav a Zuzka Kowalovi, Ondřejové , Pepé a Přema.
Tento závod se dal jet asi tak třemi či čtyřmi způsoby:
1. Mám fyzičku a patřičné sebevědomí, pomohu vytvořit „šikanzen“ a v závěru ještě zrychlím a porvu se o bednu.
2. Fyzička dobrá, ale není jí dost, popř. chybí technika jízdy, zkušenosti či materiál, tak „šikanzen“ nenastupuji a spokojím se s „ EC“ a tam se můžu vyblbovat – podílet se tahání skupiny, kterou neurvu a na konci mě smáznou (má zkušenost Pardubice) nebo jsem náležitě vysraný a smáznu ty dobráky (má zkušenost Račice).
3. Mám vyrovnaný tým a jedu dle týmové strategie (pokusili jsme se dle instrukcí Jirky).
4. Pojmu to jako rychlejší výlet.
Den první sobota 15.7.2017 Holky jely stejné kritérko jako muži tj 12 km- dva okruhy. Hermióna a Fiona z NL si tak trošku povodili naše děvčata, s časem vítězky 26 minut jely cca 27,7 km/h tj. tedy chlapská rychlost. A teď pozor naše zkušená závodnice a guru týmu Šárka, byla první v mástrech a celkově čtvrtá a druhá závodnice ČR. Šárka se chtěla v prvním kole udržet a stálo ji to asi hodně.. , ale dala na rovince i Alču Legátovou a to se počítá. jako vždy si Šárka bohužel jezdí vlastní závod, ve své kategorii je výkonnostně sama☹. A závodit s časem je velmi těžké, i když příští rok ten průměr bude jezdit taky ☺.
Kluci jeli 12 km trošku rychleji – vítěz rovněž z NL, bral 1 místo za čas pod 23 min, tj průměrná rychlost cca 31, 5 km/h. Závod ovlivnil pád na konci prvního kola, kdy se homogenní skupina rozdělila na „šikanzen“ a „EC“ a další vlaky, než moji singlovou „drezínu“pohybující se mezi prvními skupinami nabralo „EC“ bylo už pozdě a zbytečně jsem se „žvejknul“, holt kde není hlava… i přes odpočinek na drezíně a čekání na EC(průměr 23km/h), jsme si kluci z Bokolobka týmu Ostrava (dále jen BTO) dovezli průměrku 30 km/h a to potěší ☺. S „EC“ přijel Pepe na 22 místě(15 v MS), Přemek 23(7MM), s. Koláček 28 (19 MS), Václav 56(10 MV), fešák Onďa 61(32). Celkově to moc nechutnalo Ondřejům, překvapivě tedy i s. Koláčkovi – pocitově a ve tváři to vypadalo jako Přemova dlouhá Plzeň a Šárčina krátká Plzeń (ale Šárka se může tvářit jak chce furt je to bedna). Venca asi od sebe čekal více, ale jeho doména jsou a asi i budou kopečky…
Pak jsme si počkali na déšť a sfoukli jsme štafetky, první týmové. Soudruh Koláček řádil a sním se vozil Pepe a Přema. A bylo z toho pěkné 5. místo, se ztrátou 20 sec na bednu (nějací „nýmandi“ z Ultimy B, nějaký Pelc, Gregor, Theiner) a 7sec na výběr Kobra #Plzeń (Bartůněk, Cvalín a Kafka).
Den druhý neděle 16.7. 2017. Dlouhý závod pro holky 35 km a pro kluky jen 45 km.
Šárka moc nechtěla, jak se může na takové dlouhé placce závodit? Ale potvrdila 1. místem v kategorii WM a 6. celkově. Holanďanky si zase jely svoje a braly první dvě místa. Tentokrát pomaleji cca 26,5 km/h. Tady bych se chtěl pozastavit nad medailovými možnostmi BTO. Troufnu si tvrdit : my jsme jak ČR v tenise, medaile mohou udělat jen ženy , Šárce by mohly ve svých kategoriích výrazně ulevit od „povinnosti“ stát na bedně zkušené sportovkyně jako je Monika „klíště“ Francová a pro mne objev Zuzka „Mary“ Kowalová toto jsou 100% medaile,holky z ostatních týmů, srry jako.
A ti kluci.. mno tady se asi rozepíši – pánko Jirka nás vybídl, že když jsme tak vyrovnaní , můžeme si vlastně poprvé pomoci v závodě…po pocitech z prvního závodu se s. Koláček rozhodl podpořit svým výkonem mou maličkost a stejně tak svolil i Pepe a Onďa. Na rozdíl od kriteria jsme se postavili už do druhé řady a minimálně jsme vzbudili zájem kolegů např. z koloběžců Pardubice, kteří se dotazovali zda to pojímáme jako tým a kdo, že je leader ☺… (toto je i ospravedlnění toho, že si člověk jezdí v „EC“ a ani boha si nechce hrát na lokomotivu). Minimálně tři kola jsem tedy jel pod dohledem s. Koláčka jež mě sekýroval, ať se dotahuji blížena borce před sebou, ať se nezapomínám schovávat atd. Každopádně jsme v prvním kole jako tým vyhodnotili, že se „šikanzenem“ nejedeme a po cestě jsme do „EC“ nabrali kolegy z Pardubic, kteří na to přišli o půl kola později. Pak jsme se vezli na chvostu „EC“, okolo 5. kola jsem měl pocit, že už domestici mají dost a možná jsem je ztratil a začal jsem se pohybovat v první polovině pelotonu, abych mohl reagovat na případné úniky, nic se však nekonalo a asi v 8. kole jsem znovu registroval s. Koláčka a Pepeho. V devátém kole,se Pepe začal tlačit vpřed a zhruba 600 či 500 m před cílem krutě nastoupil. I bez týmové vysílačky jsem pochopil a snažil se maximálně vyvést ☺. Pepemu jsem aspoň křikl, ať o mě ví a v klidu do toho může dát absolutně vše a pak umřít☺. Následné umístění v MM potěší, méně pak způsob dosažení, snad na tom budu někdy tak dobře jak první možnost v úvodu reportu. Krásný Ondra tvrdě bojoval s křečemi a dovolil si krátký odpočinek, ale závod dojel a dokonce si polepšil oproti kriteriu. Přema 13( 5MM), Pepe 22(15 MS) na chlup stejně s kriteriem,Ondřej Koláček 28(18 MS), Venca 46( 7 MV) a Onďa 50 (25 MS).
Celkově tedy asi spokojenost Přemek