KOLOBĚŽKA CUP 2018

Časně ráno v sobotu 9. 6. 2018  jsme vyrazili z Hrabovské základny v MIBO a MÜFRA cars. Den sliboval parno a možné bouřky.

Po klasické kafíčkové pauze jsme dorazili do Prahy, kde jsme si zopakovali čtení z mapy, podotýkám velmi úspěšně, a dorazili na Vítkov, kde už to žilo.

Složili jsme si své závodní stroje, a protože zbýval ještě nějaký čas, šli jsme si projet trasu. Já, jakožto úplný nováček jsem všechny informace a rady nasávala a kupodivu necítila žádnou nervozitu. Po shlédnutí trasy na Facebooku jsem se obávala, že bude chodník příliš úzký, budou tam náhodní chodci, lavičky, které budou příliš zasahovat do trasy, ale ukázalo se, že toto problém nebude. Lavičky se daly v pohodě objet. Problém byly patníky přes cestu, takže někteří závodníci museli volit jiná, než karbonová kola. Chuťovka pro mě byla levotočivá zatáčka do průjezdu, prudké klesání a následné stoupání, kde to dost vynášelo. Pak následovala cesta kolem pomníku vojevůdce a hurá do druhého kola.

Pokračovat ve čtení „KOLOBĚŽKA CUP 2018“

Report Račice – tak trošku jiný závod Kickfest, 1. Kolo EuroCupu a 2. Kolo Rollo ligy a kdovíco ještě…

V letošním roce to byl tak trošku jiný závod. Někteří k němu přistupovali se smíšenými pocity, jiní se těšili a další vzhlíželi s obavami, jak to vůbec půjde zajet, když je venku až moc krásně… Mibocar, Veterán Bondcar a Koláčekcar přivezly namakané posádky do rozpáleného inferna…

Trať oproti loňskému roku dovybavena kratinkou technickou pasáží v podobě tří zatáček navíc a krátkým stoupáním do 5 m, vyeliminovala, v mužích, teho namakaného holanďana (letos jen bronz), u holek to holanďankám nedělalo problém…

Pokračovat ve čtení „Report Račice – tak trošku jiný závod Kickfest, 1. Kolo EuroCupu a 2. Kolo Rollo ligy a kdovíco ještě…“

1 Kolo Rollo ligy Velké Poříčí

V sobotu 12.5.2018 po dlouhém zimním přešlapování vypukl letošní první závod již 50. ročníku  Rollo ligy, nejstarší koloběžkové soutěže na světě. Pro mě, jakožto nováčka v této elitní společnosti byl celý víkend hlavně školící. Dlouhá cesta z Ostravy do Velkého Poříčí byla za diskuze s kolegy pestrá a tak jsme dojeli z poměrně zamračeného Ostravského rána na slunné náměstí Velkého Poříčí v pohodě a v dobrém rozpoložení. Tak co, rychle postavit koloběžky a já po tom, co jsem zahlédl  pár projíždějících kolegů na zavodních strojích nemusel přemýšlet, jestli ty blatníky opravdu sundat. Prezence proběhla bez větších průtahů, makovému kolači většina z nás neodolala už vzápětí. Před startem ještě vyšel čas na treningové projetí trati, nervozita začala stoupat.

Pokračovat ve čtení „1 Kolo Rollo ligy Velké Poříčí“

Porubajk 2018

V sobotu 21.4.2018 se v Ostravě konal už 11. ročník MTB závodů Porubajk. Závodilo se na kratší trati v délce 38km a na delší 68km dlouhé trati. Letos pořadatelům počasí přálo, vykouzlilo letní teploty a sluníčko, které přitáhlo spoustu závodníků a diváků. Na startu 68km trati jsem se sešel s oddílovým kolegou Víťou Drlíčkem a dalším koloběžkářem Rostislavem Fojtíkem.

První kilometry vedoucí po asfaltu jsou ve znamení zběsilé jízdy bikerů s bojem o co nejlepší pozici. Pro nás koloběžkáře to znamenalo nenechat se strhnout a zatavit se, protože následuje pro mnoho bikerů výjezd a pro nás výšlap na sjezdovku Skalka. Pak už následuje různorodý terén, kde lesní pěšiny a singletraily střídají asfaltové cesty. Je až neuvěřitelné, jaký terén se dá v blízkém okolí Ostravy najít.. Sjížděli jsme kopce s takový sklonem, že nebyl problém při prudším zabrzdění přepadnout přes řidítka a samozřejmě, co sjedete dolů, musíte taky vyšlapat nahoru. Nejde tedy o klasický koloběh.. Trať byla technicky náročná plná kořenů, kamenů, štěrku, nepředvídatelných nerovností, takže „podvozek“ koloběžky dostával pořádně zabrat.

Ostatně zabrat nám dalo i zmiňované tropické počasí, protože kladlo mnohem větší nároky na hydrataci a k přehřátí organismu nebylo daleko. Závodník by měl mít i odhad na příjem potřebných kalorií. Na cestě sice jsou 2 občerstvovací stanice, ale ty jsou od sebe dost vzdálené a jet zbytek trasy na dva gely a jedno magnesium se fakt nedá, takže jsem byl ztrestán „hlaďákem“ jak prase a úseky, které se dají vyjet na koloběžce jsem šel pěšky a snažil se přitom roztáhnout slepené žaludeční stěny.

Před závodem se mě Víťa ptal, jestli je trať dobře značená, sebejistě jsem odpověděl, že není problém a málokdy se stane, že by byl na trati sám. Co čert nechtěl, samozřejmě jsem sjel z trasy a užil si hóóódně dlouhý sjezd po louce. Až když jsem se brodil dole močůvkou mi došlo, že tady asi přede mnou nikdo nejel..Výsledkem byla minimálně 10-ti minutová ztráta a přiznávám, že jsem byl tlačením koloběžky, hlaďákem a přehřátím tak demoralizovaný, že jsem uvažoval o potupném ukončení závodu..Asi jsem nezmínil, že jsem měl i nový, neodzkoušený košík na bidon a teprve před startem jsem zjistil, že bidon z něj jaksi nejde vytáhnout. Myslím, že jsem pobavil hodně bikerů, protože kvůli jednomu loknutí jsem většinou musel zastavit, stoupnout si na stupátko a oběma rukama rvát láhev z košíku..

Na druhou stranu, bikeři, se kterými jsem jel, jsou přátelsky naladění a tak jsme se hecovali a povzbuzovali navzájem. Největší odměnou v cíli bylo, když za mnou přišel jeden biker a říká: „ Víš, já už uvažoval, že to vzdám,ale když jsem tě viděl, jakou rychlostí sjíždíš kopce a soupeříš s námi, tak jsem se hecnul a dojel až do konce. Díky.“

No a jak naše spanilá jízda dopadla? Já skončil celkově 279. v čase 4hod 2min ( zhoršení oproti roku 2016 o 17min 🙁 ), Víťa byl 291. v čase 4hod 11min a koloběžkář Rostislav Fojtík ( ročník 1964!) dojel 297. v čase 4hod 15min. Tak příští rok znovu a v lepším čase, protože rezervy jsou veliké.

Aleš

Pardubický report z klávesnice Pavla Wernera

Druhý závod v seriálu českého koloběžkového poháru se konal v Pardubicích, jako součást Vinařského půlmaratonu. Vzhledem k uzavírkám byli pořadatele nuceni trochu pozměnit trať závodu, samozřejmě při zachování délky. Trať v Pardubicích je velmi rychlá. Protože vede středem města, je také technicky náročná. Hladký povrch střídají kostky v historickém centru. Část trati vede též přes sídliště, kde není nouze o retardéry různých výšek a délek. Za zmínku stojí také malé převýšení 7metrů na okruh, otevřená větrná prostranství nebo 2 kruhové objezdy. Na start se letos postavilo 166 ze 175 registrovaných koloběžců. Tato rekordní účast ukazuje ne strmě vzrůstající oblibu závodů, které jsou součástí větších běžeckých podniků. Atraktivní uzavřená trať, početné obecenstvo, vynikající sociální a technické zázemí nebo atraktivní ceny jsou jen malým výčtem benefitů, které takový podnik nabízí. Náš tým bodoval hned na několika frontách. Předně se podařilo zajistit nové dresy, takže všech 12 jezdců vyrazilo v týmových barvách. Bokolobka tým Ostrava byl jedním z nejvíce zastoupených týmu ve startovním poli. Jarda Müller, který přijel podpořit své kamarády, patřil též k nejhlasitějším fanoušků celého závodu.

Vzhledem k úzkému startovnímu prostoru většina týmu startovala ze zadních pozic, odhadem kolem 80. místa. Pracně jsme se prokousávali dopředu ve složení Pavel Werner, Ondra Müller a Víťa Drlíček. Na trati se startovní pole brzy roztáhlo. Dojíždění skupin se tak stalo velice náročným. Pokud někdo zůstal osamocený na trati, stálo ho to mnoho sil.

Ondra Koláček jako nejlepší z týmu dojel celkově 37. v čase 48:14s, pouhé 4 minuty za prvním závodníkem, průměrnou rychlostí 26.24 km/h, následovaný Pavlem Wernerem /44.místo, 50.36s, 25 km/h/ a Honzou Fuchsem /45.místo, 50.38s/, se kterým spolupracovali velkou část závodu a podařilo se jim dojet skupinu šesti závodníků před nimi. V závěrečném sprintu této skupiny osmi závodníků oba přesprintoval jen Kuba Bostl. V cíli pak následovali Ondra Müller, Víťa Drlíček, Honza Bordovský a Radim Vaňko. V ženách byla v pomyslné týmové soutěži první Monča Francová /90. místo, 55.41s, 22.73km/h/, následovaná Jiřinou Klímovou /99.místo, 56.04s, 22.58 km/h/ a novou posilou týmu v kategorii žen Anetou Ochránkovou /114.místo, 59:28s. Obrovský výkon na trati předvedl mladý Péťa Libscher, který ve věku 13 let absolvoval celou trat s fantastickým časem 1:01:11s, s průměrnou rychlostí 21 km/h a skončil na celkovém 123. místě. Skvělým úspěchem je zároveň čas Zdeňky Libscherové, která trať dokončila v čase 1:09:44s.

Mrzela jen absence Přemka Švajdy a Šárky, kteří se stále potýkají s následky vleklé nemoci.

V Pardubicích se potvrdila celková výborná pozitivní nálada celého týmu. Ve startovním poli bylo hodně pádů. Největší výhrou nám bylo, že nedošlo ke zraněním a všichni dojeli do cíle bez technických problémů.

Pavel W.

I. kolo – Štafetová míle 2018

Tak, odstartoval již 3. ročník našeho originálního seriálu závodů s názvem
ŠTAFETOVÁ MÍLE „O POHÁR OBCE HRABOVÁ“.

Za ideálně vyhlížejícího počasí se na trať 6x 1609m vydalo 27 štafetových dvojic.

O zahájení a tradiční úvod se postaral pan farář Jan Larisch požehnáním závodu.

Téměř bezvětrných, krásných 17 stupňů slibovalo výborné časy a nebylo tomu jinak.

Uvítali jsme zde nejen naše známé milé tváře, ale i několik nových dvojic.
V „nasypané“ běžecké termínovce si našli čas zejména mladí. Mladí myšleno duchem zejména u dvojice Veteráni, jejichž společný věk činil úctyhodných 145 let.

Ihned po startu se utvořila silná asi šestičlenná skupina, kde se přelévalo pořadí a závod tak nabýval na dramatičnosti. V průběhu závodu se vytvořila přátelská atmosféra, kterou doprovázelo povzbuzování, napětí a úsměvy, ale i vyčerpání :). Zkrátka vládly zde emoce, a tak to má být.

Jak to všechno dopadlo se dozvíte na:                              VÝSLEDKY
Super profi fotografie manželů Hromádkových:          ZDE

Poděkování patří všem zúčastněným závodníkům, organizátorům, divákům a fotografům.

S přáním pěkného počasí a hojné účasti s krásnými výkony nashledanou na
Štafetová míle 2018, druhý závod dne 16.5. 2018 v 17:00hod.

 

Za organizátory Bokolobka tým Ostrava
Jiří Waldhauser

MASARYK RUN 2018

V prvním dubnovém víkendu proběhl první ostrý závodní test BoKolobka týmu Ostrava.

Brněnský automotodrom nabízí výborné zázemí, velmi širokou trať, technický sjezd i závěrečnou chuťovku v podobě stoupání o délce 1km. Letos to vše ještě umocnil velmi silný nárazový vítr /60km/h/. Vzhledem k časové vytíženosti a probíhající rekonvalescenci se nemohli účastnit jezdci Přemek Švajda a Ondra Koláček. Rovněž nepřijel ani Pepe, který je nejen 🙂 s koloběžkou v zahraničí.

Všichni ostatní, 16 členů, z toho 2 děti, se na trať vrhli s odhodláním. Letos vlivem silného protivětru žádné časové rekordy nepadly. Kristina Fryzová obhájila loňské prvenství mezi ženami a celkově se umístila na fantastickém 16. místě i mezi muži. Třetí ve své kategorii B a celkově 89. skončila Jiřinka Klímová. Další členky našeho týmu – Moňule Francová dojela ve své kategorii B na 4.místě, celkově 93., Zdeňka Libscherová v kategorii B na 15 místě., celkově 203. A naše grafička Lucka Baroňová v kategorii A čtyřicátá první. A tak se bála, že bude poslední….Nebyla – Super Lůco!!

Honza Fuchs, náš nový člen, dojel jako nejlepší z našich mužů v kategorii 22. a mile nás překvapil. Pavel Werner 27. v kategorii A, celkově 42., oplatil loňskou porážku Ondřeji Müllerovi, který dojel o 3 vteřiny později a umístil se v kategorii A na 28. místě, celkově 43. 16. místo v kat. B, celkově 51. obsadil se svou krosovou koloběžkou Víťa Drlíček, 37. v kat. A, celkově 58. dokopal svou novou GS-ku Honza Bordovský. Neúnavný Jiřík Novotný si vyjel v kategorii B 26. místo, celkově 85. S úsměvem na rtu a konstatováním, že se musí zlepšit, dojel v kat. A na 59. místě Ráďa Vaňko, celkově 114. Na 63. místě ve své kategorii A a na těžké, superkrosové koloběžce s nášlapem snad 20 cm….,se vůbec divím, že dojel, Vašek Boža (celk. 124.) A nesmírně si cením s jakou houževnatostí se s tratí utkal Pavel Kodrla. Kdo ho znáte, víte o čem píši. Ujel ji i s tím odporným stoupáním a umístil se ve své kat. B na 89.celkově na 233. místě.

A samozřejmě nesmím zapomenout na naše nejmladší – Petra Libschera, který obsadil ve své kategorii na 1500 m 4. místo., a jeho mladší sestru Lenku Libscherovou – piuáta, která na 400 m trati vydupala 1. místo.

Tak trochu na čumendu s foťákem v ruce se objevila nová akvizice Katka Hejnešová. No, a já, tak trochu zraněná, jsem si užívala post na >druhé straně< a pomocí megafonu hnala všechny členy do cíle.

Soudržnost, týmová spolupráce, ale i výborné výsledky obměkčily přísné oko našeho předsedy a trenéra Jirky Waldhausera. Byl to super den se super lidma.

Všem vám moc děkuji a gratuluji.
Šárka Waldhauserová

Známe termíny Štafetové míle 2018

PROPOZICE

ŠTAFETOVÁ MÍLE 2018 „O POHÁR OBCE HRABOVÁ“
3. ročník štafetových závodů dvojic

Kdy:

1. kolo středa 4. 4. 2018 v 17:00hod
2. kolo středa 16. 5. 2018 v 17:00hod
3. kolo středa 6. 6. 2018 v 17:00hod
FINÁLE středa 5. 9. 2018 v 17:00hod

Kdepřed kostelem sv. Kateřiny, prezentace nejpozději 15min před startem,

Start i cíl: Ostrava – Hrabová, před kostelem sv. Kateřiny

Kdo: Bokolobka tým Ostrava, Obec Hrabová

Co: Štafetový závod dvojic na 6 x 1609m, celková délka závodu 9654m,

Za kolik: 100 kč/ osoba , na místě 130kč

Kategorie: Ž, M, MIX

Přihlášky: www.bokolobkatym.cz, nejpozději do 3. 4., 15. 5., 5. 6., 4. 9. 2018

Měření časů: elek., měření i jednotlivých kol všech závodníků.

Ceny: účastnické „medaile“ pro každého, ceny pro vítěze, pohár pro absolutní vítěze.

Šatny, WC: obecní úřad Hrabová.

Vítězná dvojice získává do poháru 30 bodů, další v pořadí o bod méně, atd.
V soutěži O pohár obce Hrabová se jeden výsledek upisuje.
Každý závodník je seznámen se svým aktuálním zdravotním stavem a závody
absolvuje na vlastní riziko.

Kontakt, dotazy: www.bokolobkatym.cz
tel. 605 557 656
email: bokolobkatym@gmail.com

Koloběžka Poruba z klávesnice Ondry Koláčka

Koloběžka Poruba, aneb tak trochu jiná tradice…
Den se se dnem sešel a je to tady, vznikl nám samostatný stát: Československo. To je ale jiný tradiční příběh, o kterém tento report nebude, protože v tento den se konal třetí ročník závodu Koloběžka Poruba.
Jedná se o již tradiční závěrečný závod koloběžkové sezóny. Přestože počasí bylo opravdu podzimní, tak přilákalo na šedesát závodníků, především z okolí Ostravy. Bohužel závodníkům ze vzdálenějších koutů republiky se většinou kvůli 5km trati přijet nechce, což je škoda. Ten to rok nás všechny mile překvapila účast polských koloběžkářů. Takže, když člověk chce, tak dojede ?. Na Koloběžka Poruba se mi osobně líbí především atmosféra a rozmanitost celého závodu. Závody tady nejsou vždy jen o skvělých výkonech, ale především o přátelské diskusi a poznávání dalších nových koloběžkářů. Díky takto krátkému okruhu si tak mohou závody vyzkoušet i lidé, kteří na koloběžce nikdy nestáli, neboť Bokolobka tým zde má i půjčovnu koloběžek právě pro tento případ. Pro letošní ročník bylo vypsáno několik kategorií od

malých dětí, přes ty větší až po dospělé. Napříč celým závodním spektrem byli k vidění různé stroje – od klasických malých K-biků až po opravdové závodní speciály a prototypy s koly 28“.
Když se blíže podíváme na hlavní 5km závod dospělých, tak oproti předešlým ročníkům došlo k drobné úpravě trati. Touto změnou tedy nejdou úplně porovnávat časy závodníků z předešlých let, ale i tak, je to spíše o přátelském
zápolení mezi lidmi, kteří jsou zrovna před vámi. Pokud to tedy bereme z pohledu výkonu jezdců, tak letos se podařilo hned pěti borcům zajet čas pod 11 minut, což zase svědčí o kvalitě trati i samotných závodníků. Z pohledu Bokolobka týmu to byla doslova podzimní sklizeň, neboť v každé kategorii právě zvítězili její jezdci. V mužské kategorii dokonce obsadili celé stupně vítězů, včetně čtvrtého tzv. bramborového místa. Jak říkám…: Prostě podzimní sklizeň. Tímto bych ještě jednou rád poděkoval organizátorům za příjemnou atmosféru a kvalitní závody, které pro všechny připravili.
Závěrem, snad jen říci, že kdo nepřijel, udělal chybu, neboť i pozávodní posezení se vydařilo na výbornou!!!